Tip na skvělou večeři: „belgická“ hospoda Bruxx

Steaky, burgery, filety nebo kachní prsíčka. Musím se přiznat, že jsem poslední dobou přejedený masem a byl jsem rád, že Veronika naplánovala večeři v „belgické“ hospodě Bruxx. Poměrně nový podnik v belgickém stylu najdete na náměstí Míru a rovnou upozorňuji, že je lepší udělat si rezervaci. 

Jak jsem již dříve psal, rádi doma vaříme slávky a podobné potvory, takže jsme se rozhodli pro tematický večer „s ulitami“. Jsou to všechno lehká jídla a člověk pak ze sebe má lepší pocit. 

Předkrm

Na začátek jsme objednali šneky vařené v hovězím vývaru se zeleninou a bylinkami, zapečené s česnekovo-oříškovým máslem s petrželí a šalotkou. Dobrý trik nám prozradil číšník – maso je lepší vytáhnout z ulity a chvíli „marinovat“ v rozpuštěném másle v misce. Šneci chutnali skvěle a já si dal bojový úkol, že se je naučím připravovat i doma. Těšte se, návštěvníci!

Foto z webu Bruxx.cz

Hlavní jídlo

Jako hlavní chod jsme si dali slávky na pivu Hoegaarden white se slaninou (mušle připravené s pivem Hoegaarden white, uzenou slaninou, česnekem, cibulí, bobkovým listem, řapíkatým celerem a petrželí). Slávky chutnaly stejně, jako když je vaříme doma, což bylo příjemné zjištění. Ke slávkám jsme si ještě objednali dozlatova smažené hranolky s domácí tatarkou. Jedna porce slávek o 800 gramech a hranolek bohatě stačila pro oba.

Foto z webu Bruxx.cz

Závěr hodování

Slanou tečkou na konec byly čerstvé ústřice (Les Fines de Claires des Marennes Oleron). Ty jsem zkusil ovšem jen já. Veronika si dala z bezpečnostních důvodů „opáčko“ – tj. jednu porci zapečených šneků.

Foto z webu Bruxx.cz

K jídlu jsme popíjeli české, ale hlavně belgické pivní speciály. Leffe Bruin, Kasteel Rouge, Hoegaarden Rose, Augustijn Blonde, Bruxx, díky čemuž jsem měl na konci lehký pocit, že za chvíli začnu mluvit belgicky. To je snad jediné riziko této hospody. Českého pivaře můžou pivní speciály zaskočit a poměrně rychle uzemnit. Opatrnost je na místě.

Do Bruxx někdy zajděte. Určitě si pochutnáte. Personál je ochotný, profesionální. Možná někdy až moc žoviální, ale to záleží na povaze hosta. Překvapí i poměrně příznivé ceny. 
Myslím, že by i protivný a náročný Belgičan Hercule Poirot řekl: „C´est magnifique“.

Mrkněte na www.bruxx.cz.

Kachní prsíčko na pepři a víno Selection Hort France 2011

Být na nemocenské má řadu výhod. Člověk může po letech sjet všechny díly Hříšných lidí města pražského, smutně koukat na vinotéku, celé dny čekat na úřední kontrolu a hlavně si dopřát jídlo podle svého gusta.

Byl jsem proto rád, když jsem v poloprázdné ledničce objevil kachní prsa od Sváčků. Další suroviny jsem bohužel nikde nenašel, takže jsem se rozhodl pro rychlovku – kachní prso na pánvi s pepřem a solí. Takhle jednoduše je to stejně nejvíc „k sežrání”.

Jak na to?

1. Vytáhneme kachní prso z vakuovaného sáčku. Odstraníme případné nečistoty.
2. Nařízneme kůži na čtverečky.
3. Lehce opepříme a jen lehce zakápneme olejem.
4. Rozpálíme pánev a zároveň troubu s pekáčem.
5. Prso dáme kůží na pánev. Opékáme 3 minuty.
6. Následně prso obrátíme a opékáme další 3 minuty.
7. Až je maso dozlatova opečené, vložíme do ho pekáčku a dáme do trouby.
8. Pečeme dalších 10 minut.
9. Maso vyjmeme, necháme okapat přebytečný tuk a s radostí pojídáme. 
10. Jako přílohu doporučuji lehký zeleninový salát.

Jak vidíte, je to raz dva (dvacet minut všehovšudy). Upečené prsíčko bylo báječné. Měkké maso se uvnitř nadšeně růžovělo a po skousnutí tuk a šťáva roznášely chuť po celých ústech. Prostě báječné.

A co si dát ke kachně? Kdybych se neládoval antibiotiky, jak kuře z velkochovu, zcela jistě bych si dal trochu červeného vína. Při letmé kontrole vinotéky jsem našel láhev od Horta –  konkrétně Selection HF 2011. Ani si nedokážete představit, jak mě štvalo, že ho nemůžu otevřít. 

Zajímavostí je, že pan Hort je český vinař, který se ale rozhodl červená vína vyrábět právě ve Francii, kde jsou pro to lepší podmínky. Na Moravě ve sklepě mám několik jeho lahví k archivaci.

Tip na výlet: restaurace Na Štěpáně

S přáteli z Mělníka jsme minulou sobotu vyrazili na Slavnosti chřestu, které se konaly v Hostíně u Vojkovic. Bohužel bylo pěkně, takže slavnosti místo pohodové atmosféry připomínaly rojení sarančat v Africe. To je tak, když se Pražáci přijedou podívat, jak vypadá pole. Po několika minutách marného postávání jsme se probojovali zpět k autu a zajeli si spravit náladu do restaurace Na Štěpáně. Maruška prostě ví, kam vzít hosty!

Velmi příjemný zájezdní hostinec Na Štěpáně (oficiální název) stojí u bývalého přívozu na Mělník. Od roku 1902 tu cestu přes Labe urychluje krásný celokovový Štěpánský most. V Rakousku-Uhersku byl most podobné konstrukce postaven jen zde a pak přes Tisu u Tokaje. 

A co si Na Štěpáně dát dobrého? Na výběr máte ze sezónní nabídky (např. chřestové speciality, ryby, divočina atd.) nebo menu. V době naší návštěvy probíhalo ono chřestové běsnění, takže se Veronika rozhodla pro výborný bílý a zelený chřest se sýrovou omáčkou. Já jsem si dal dušenou kýtu z kokořínského divočáka v zeleninovém základu a k tomu bylinkové špecle. K masu jsem si s gustem dával silný jus se sirupem z květu černého bezu. 

Obojí bylo výborné. Na závěr jsme se rozhodli pro staročeský povidloň s mátou a malinovým sorbetem. Oběd byl znamenitý a myslím, že restaurace nabízí úroveň služeb, na které byste chtěli narazit v každém koutu republiky. Bohužel je spíše výjimkou. 
Jedinou výtku můžeme mít snad jen k organizaci, resp. kapacitě. Jednu chvíli to vypadalo, že restaurace kvůli náletu kobylek z Prahy zkolabuje. Jenže co naděláte, když se k vám nastěhuje celý panelák. Pokud chcete restauraci navštívit, udělejte si raději rezervaci. Věřím ovšem, že v méně hektické dny to bude v pohodě.

Tip pro víkendové povaleče 

Po obědě zajděte za restauraci, kde je připravena malá naučná stezka s výběhem pro exotická zvířata (ovce, poníci nebo králíci). Pro lidi unavené vydatným obědem jsou tu i lavičky, na které se můžete pohodlně natáhnout a odpočívat. Věřte, že do Prahy se vám nebude chtít vůbec vrátit. 

Web restaurace nastepane.com

Geniální kombinace – jehněčí a Barón de Ley Varietal Maturano

Veronika si asi musí myslet, že jsem občas nebezpečný. Především když se sám pohybuju v místech s masem, vínem a jinými dobrotami. Při poslední návštěvě řeznictví jsem neodolal a nakoupil k masu také jehněčí žebírka. Jehněčí žebra jsem předtím nikdy nepekl.

Naštěstí se z přípravy žeber vyklubala jedna z nejjednodušších večeří, kterou jsem snad kdy připravoval. Žebra totiž stačí zbavit přebytečného tuku, naporcovat na kusy, opepřit, osolit, posypat rozmarýnem a strčit na cca hodinu do trouby. Do pekáče se ještě přidává trochu másla a vody. Pokud nejste opravdu líní, můžete žebra občas obrátit.

Celý recept najdete třeba zde.

Druhou šťastnou náhodou bylo, že jsem opět zabloudil do oblíbené vinotéky na Smíchově a vybral víno Barón de Ley Varietal Maturano. Maturana je tradiční odrůda z Rioja, kterou prakticky zlikvidovala mšička révokaz. Víno má intenzivní vůni s tóny tmavého ovoce, ostružin, kávy, čokolády a tabáku. Chuť je silná a velmi dlouhá. Víno se hodí právě k jehněčímu masu.

Obě „ingredience“ – lehce aromatické jehněčí maso, resp. tuk z něj a silnější červené víno s vyšší tříslovinou se skvěle doplňují. Zajímavé je, že vlastně kombinujete „odpadní“ levnou surovinu s vínem z vyšší kategorie. Výsledek je ovšem báječný.

Pokud chcete udělat třeba své drahé polovičce radost skvělou večeří, tak tohle je správná cesta. Ani na mě se Veronika nezlobila, že poměrně nesystematicky a impulzivně nakupuju vše, co se mně pozdává.

Dobrou chuť!

Související články

Jak jsem se pustil do chobotnice

Sláva slávkám na víně – dobrota za pár minut

Jak jsem se pustil do chobotnice

Rád nakupuji ryby ve stánku v ulici Komunardů v Holešovicích. Většinou beru ryby, někdy slávky, ale zatím jsem neměl odvahu pustit se do chobotnic, které tam občas mají. Minulý týden jsem se u stánku zastavil, zvědavě koukal na ty pěkné chobotničky, až i paní prodavačka vycítila, že mě na ně tentokrát ukecá. 

Podařilo se jí to tím, že mi vysvětlila, jak se taková chobotnice připravuje. Bariéra zmizela a já tak mohl zvesela utrácet. Chobotnici totiž nejde hodit jako rybu na gril a jednoduše opékat. Doporučení prodavačky ale bylo poměrně jednoduché a vypadá takto:  

• vezměte velký hrnec a přiveďte do varu vodu,
• pomalu do vroucí vody ponořte chobotnice,
• vařte 10 minut,
• následně vypněte plyn/elektřinu,
• nechte minimálně 30 minut chobotnice „koupat” ve vodě (můžete ale i hodinu).

Maso chobotnice díky tomu pěkně změkne. Po vytažení z hrnce odstraňte zobák chobotnice a nakrájejte, jak potřebujete. Já jsem ji naporcoval na větší kousky a ještě ji dopekl na pánvi. Upravit ji ale můžete třeba na grilu nebo použít v salátu nebo těstovinách.

Ke grilované chobotnici pak stačí udělat malý salát, otevřít dobré bílé víno (např. ryzlink) a máte geniální večeři. Dobrou chuť!

Choriza, salsiccia – klobásky k sežrání

V Argentině jsem si zamiloval klobásky chorizo, které byly součástí „parillady“, což je mix grilovaných žeber, masa, klobásek, kuřat a dalších dobrot. Choriza jsou pikantní klobásky z nasekaného syrového vepřového masa, slaniny ochucené a obarvené drcenou paprikou, bylinkami a česnekem. 

Zkoušel jsem je neúspěšně sehnat v Praze. Místo toho jsem ale u Sváčka objevil klobásky salsiccia, které se vyrábí z hovězího nebo vepřového masa s přimícháním kousků slaniny a bůčku. Tedy to samé, ale bez červené papriky.

Salsiccia, stejně jako choriza, jsou perfektní ke grilování, ale i k opečení na pánvi. Můžete je dělat jen na oleji, nebo na troše vína. Geniální je na nich, že je prostě hodíte na pánev, párkrát propíchnete, opečete z obou stran a za chvíli máte skvělou večeři z poctivého masa. Klobásky jsou i po opečení krásně šťavnaté. 

Salsiccia

Pak stačí nachystat pečivo, víno, možná ogrilovat zeleninu a je hotovo. Nevýhodou je, že vás výživový poradce asi moc nepochválí. Přece si ale nebudeme kazit ty naše malé radosti.

Zkuste to.

Večeře u Emy Destinové

Dali jsme si s Veronikou po delší době „rande“. Tentokrát jsme šli do restaurace u Emy Destinové, kam jsem Lime& Tonic koupil voucher „Šťavnatá kombinace ryby a steaku“. 

Předkrmy (včetně křupavého bůčku), steaky i dezerty byly výborné. Nejlepší byl ale závěr. Potřeboval jsem něco na vytrávení. Vrchní doporučil rum Gosling´s Family Reserve. Prý že je drsnější, námořnický. Měl pravdu, pití je to parádní. Škoda jen, že v maloobchodě stojí sedmička stejně jako 15 plachetnic z Božkova. 

Jedna zajímavost – rum se prodává v lahvích od šampaňského. Vrchní říkal, že je tak dřív pašovali do USA. Nevím, jestli se tomu dá věřit, ale je to pěkná marketingová legenda. Jaký rum pila Veronika, jsem úspěšně zapomněl.