čtvrtek 29. května 2014

Tip na skvělou večeři: „belgická“ hospoda Bruxx


Steaky, burgery, filety nebo kachní prsíčka. Musím se přiznat, že jsem poslední dobou přejedený masem a byl jsem rád, že Veronika naplánovala večeři v „belgické“ hospodě Bruxx. Poměrně nový podnik v belgickém stylu najdete na náměstí Míru a rovnou upozorňuji, že je lepší udělat si rezervaci. 

Jak jsem již dříve psal, rádi doma vaříme slávky a podobné potvory, takže jsme se rozhodli pro tematický večer „s ulitami“. Jsou to všechno lehká jídla a člověk pak ze sebe má lepší pocit. 

Předkrm

Na začátek jsme objednali šneky vařené v hovězím vývaru se zeleninou a bylinkami, zapečené s česnekovo-oříškovým máslem s petrželí a šalotkou. Dobrý trik nám prozradil číšník – maso je lepší vytáhnout z ulity a chvíli „marinovat“ v rozpuštěném másle v misce. Šneci chutnali skvěle a já si dal bojový úkol, že se je naučím připravovat i doma. Těšte se, návštěvníci!

Foto z webu Bruxx.cz


Hlavní jídlo

Jako hlavní chod jsme si dali slávky na pivu Hoegaarden white se slaninou (mušle připravené s pivem Hoegaarden white, uzenou slaninou, česnekem, cibulí, bobkovým listem, řapíkatým celerem a petrželí). Slávky chutnaly stejně, jako když je vaříme doma, což bylo příjemné zjištění. Ke slávkám jsme si ještě objednali dozlatova smažené hranolky s domácí tatarkou. Jedna porce slávek o 800 gramech a hranolek bohatě stačila pro oba.

Foto z webu Bruxx.cz
Závěr hodování

Slanou tečkou na konec byly čerstvé ústřice (Les Fines de Claires des Marennes Oleron). Ty jsem zkusil ovšem jen já. Veronika si dala z bezpečnostních důvodů „opáčko“ – tj. jednu porci zapečených šneků.

Foto z webu Bruxx.cz
K jídlu jsme popíjeli české, ale hlavně belgické pivní speciály. Leffe Bruin, Kasteel Rouge, Hoegaarden Rose, Augustijn Blonde, Bruxx, díky čemuž jsem měl na konci lehký pocit, že za chvíli začnu mluvit belgicky. To je snad jediné riziko této hospody. Českého pivaře můžou pivní speciály zaskočit a poměrně rychle uzemnit. Opatrnost je na místě.

Do Bruxx někdy zajděte. Určitě si pochutnáte. Personál je ochotný, profesionální. Možná někdy až moc žoviální, ale to záleží na povaze hosta. Překvapí i poměrně příznivé ceny. 
Myslím, že by i protivný a náročný Belgičan Hercule Poirot řekl: „C´est magnifique“.

Mrkněte na www.bruxx.cz.



středa 21. května 2014

Kachní prsíčko na pepři a víno Selection Hort France 2011

Být na nemocenské má řadu výhod. Člověk může po letech sjet všechny díly Hříšných lidí města pražského, smutně koukat na vinotéku, celé dny čekat na úřední kontrolu a hlavně si dopřát jídlo podle svého gusta.

Byl jsem proto rád, když jsem v poloprázdné ledničce objevil kachní prsa od Sváčků. Další suroviny jsem bohužel nikde nenašel, takže jsem se rozhodl pro rychlovku – kachní prso na pánvi s pepřem a solí. Takhle jednoduše je to stejně nejvíc „k sežrání”.

Jak na to?

  1. Vytáhneme kachní prso z vakuovaného sáčku. Odstraníme případné nečistoty.
  2. Nařízneme kůži na čtverečky.
  3. Lehce opepříme a jen lehce zakápneme olejem.
  4. Rozpálíme pánev a zároveň troubu s pekáčem.
  5. Prso dáme kůží na pánev. Opékáme 3 minuty.
  6. Následně prso obrátíme a opékáme další 3 minuty.
  7. Až je maso dozlatova opečené, vložíme do ho pekáčku a dáme do trouby.
  8. Pečeme dalších 10 minut.
  9. Maso vyjmeme, necháme okapat přebytečný tuk a s radostí pojídáme. 
  10. Jako přílohu doporučuji lehký zeleninový salát.
Jak vidíte, je to raz dva (dvacet minut všehovšudy). Upečené prsíčko bylo báječné. Měkké maso se uvnitř nadšeně růžovělo a po skousnutí tuk a šťáva roznášely chuť po celých ústech. Prostě báječné.







A co si dát ke kachně? Kdybych se neládoval antibiotiky, jak kuře z velkochovu, zcela jistě bych si dal trochu červeného vína. Při letmé kontrole vinotéky jsem našel láhev od Horta –  konkrétně Selection HF 2011. Ani si nedokážete představit, jak mě štvalo, že ho nemůžu otevřít. 

Zajímavostí je, že pan Hort je český vinař, který se ale rozhodl červená vína vyrábět právě ve Francii, kde jsou pro to lepší podmínky. Na Moravě ve sklepě mám několik jeho lahví k archivaci.


čtvrtek 15. května 2014

Tip na výlet: restaurace Na Štěpáně

S přáteli z Mělníka jsme minulou sobotu vyrazili na Slavnosti chřestu, které se konaly v Hostíně u Vojkovic. Bohužel bylo pěkně, takže slavnosti místo pohodové atmosféry připomínaly rojení sarančat v Africe. To je tak, když se Pražáci přijedou podívat, jak vypadá pole. Po několika minutách marného postávání jsme se probojovali zpět k autu a zajeli si spravit náladu do restaurace Na Štěpáně. Maruška prostě ví, kam vzít hosty!

Velmi příjemný zájezdní hostinec Na Štěpáně (oficiální název) stojí u bývalého přívozu na Mělník. Od roku 1902 tu cestu přes Labe urychluje krásný celokovový Štěpánský most. V Rakousku-Uhersku byl most podobné konstrukce postaven jen zde a pak přes Tisu u Tokaje. 

A co si Na Štěpáně dát dobrého? Na výběr máte ze sezónní nabídky (např. chřestové speciality, ryby, divočina atd.) nebo menu. V době naší návštěvy probíhalo ono chřestové běsnění, takže se Veronika rozhodla pro výborný bílý a zelený chřest se sýrovou omáčkou. Já jsem si dal dušenou kýtu z kokořínského divočáka v zeleninovém základu a k tomu bylinkové špecle. K masu jsem si s gustem dával silný jus se sirupem z květu černého bezu. 


Obojí bylo výborné. Na závěr jsme se rozhodli pro staročeský povidloň s mátou a malinovým sorbetem. Oběd byl znamenitý a myslím, že restaurace nabízí úroveň služeb, na které byste chtěli narazit v každém koutu republiky. Bohužel je spíše výjimkou. 
Jedinou výtku můžeme mít snad jen k organizaci, resp. kapacitě. Jednu chvíli to vypadalo, že restaurace kvůli náletu kobylek z Prahy zkolabuje. Jenže co naděláte, když se k vám nastěhuje celý panelák. Pokud chcete restauraci navštívit, udělejte si raději rezervaci. Věřím ovšem, že v méně hektické dny to bude v pohodě.

Tip pro víkendové povaleče 

Po obědě zajděte za restauraci, kde je připravena malá naučná stezka s výběhem pro exotická zvířata (ovce, poníci nebo králíci). Pro lidi unavené vydatným obědem jsou tu i lavičky, na které se můžete pohodlně natáhnout a odpočívat. Věřte, že do Prahy se vám nebude chtít vůbec vrátit. 



Web restaurace nastepane.com



středa 7. května 2014

Geniální kombinace – jehněčí a Barón de Ley Varietal Maturano

Veronika si asi musí myslet, že jsem občas nebezpečný. Především když se sám pohybuju v místech s masem, vínem a jinými dobrotami. Při poslední návštěvě řeznictví jsem neodolal a nakoupil k masu také jehněčí žebírka. Jehněčí žebra jsem předtím nikdy nepekl.

Naštěstí se z přípravy žeber vyklubala jedna z nejjednodušších večeří, kterou jsem snad kdy připravoval. Žebra totiž stačí zbavit přebytečného tuku, naporcovat na kusy, opepřit, osolit, posypat rozmarýnem a strčit na cca hodinu do trouby. Do pekáče se ještě přidává trochu másla a vody. Pokud nejste opravdu líní, můžete žebra občas obrátit.

Celý recept najdete třeba zde.

Druhou šťastnou náhodou bylo, že jsem opět zabloudil do oblíbené vinotéky na Smíchově a vybral víno Barón de Ley Varietal Maturano. Maturana je tradiční odrůda z Rioja, kterou prakticky zlikvidovala mšička révokaz. Víno má intenzivní vůni s tóny tmavého ovoce, ostružin, kávy, čokolády a tabáku. Chuť je silná a velmi dlouhá. Víno se hodí právě k jehněčímu masu.

Obě „ingredience“ – lehce aromatické jehněčí maso, resp. tuk z něj a silnější červené víno s vyšší tříslovinou se skvěle doplňují. Zajímavé je, že vlastně kombinujete „odpadní“ levnou surovinu s vínem z vyšší kategorie. Výsledek je ovšem báječný.

Pokud chcete udělat třeba své drahé polovičce radost skvělou večeří, tak tohle je správná cesta. Ani na mě se Veronika nezlobila, že poměrně nesystematicky a impulzivně nakupuju vše, co se mně pozdává.

Dobrou chuť!

Související články






pondělí 5. května 2014

Radosti z Cognacu: Bache Gabrielsen VSOP Fine Cognac

V Brně je prý nuda. Těžko říct. Tentokrát mně ale Brno udělalo velkou radost! Posledním úlovkem na „takové to večerní posezení na pavlači“ je koňak Bache Gabrielsen VSOP Fine Cognac. 




Bache Gabrielsen VSOP Fine Cognac

Eau-de-vie, pálenky použité k bledování, pochází z podoblastí Fins Bois a Petite Champagne. Vyrábí se pouze z hroznů Ugni Blanc. Směs ležela v sudech 7 až 10 let. V Brně se dal koupit 1 l za sympatických cca 900 Kč! 

Ochutnávka

Koňak má jantarovou barvu. Cítíte vanilku a dřevo. Chuť je lehce nasládlá, s ovocnými tóny. 

Zajímavosti o Bache Gabrielsen

Thomas Bache Gabrielsen přišel na začátku 20. století do Francie z Norska na zkušenou. Nakonec se zde kvůli holce usadil a připojil se k firmě Petera Antona Rustada. 
Firma vždy měla silnou pozici ve skandinávských zemích. Ovšem v době španělské chřipky se nesměl v Norsku v běžných obchodech prodávat alkohol. Ve městě Homestrand jeden lékař předepisoval „tři věci“ proti chřipce – jakési prášky, kafr a lahev koňaku. Z tohoto důvodu je koňak Bach Gabrielsen VS pojmenován jako „tr kors“, tedy tři kříže, a na etiketě byly vytištěny tři červené kříže. Tato finta navíc pomáhala exportovat koňak z Francie do Norska. Zda léčebná metoda pomohla pacientům, se již asi nedozvíme…

Související články

Armaňak Clos Martin XO Folle Blanche
Malé radosti z oblasti Cognac