pondělí 14. října 2013

Choriza, salsiccia – klobásky k sežrání



V Argentině jsem si zamiloval klobásky chorizo, které byly součástí „parillady“, což je mix grilovaných žeber, masa, klobásek, kuřat a dalších dobrot. Choriza jsou pikantní klobásky z nasekaného syrového vepřového masa, slaniny ochucené a obarvené drcenou paprikou, bylinkami a česnekem. 



Zkoušel jsem je neúspěšně sehnat v Praze. Místo toho jsem ale u Sváčka objevil klobásky salsiccia, které se vyrábí z hovězího nebo vepřového masa s přimícháním kousků slaniny a bůčku. Tedy to samé, ale bez červené papriky.

Salsiccia, stejně jako choriza, jsou perfektní ke grilování, ale i k opečení na pánvi. Můžete je dělat jen na oleji, nebo na troše vína. Geniální je na nich, že je prostě hodíte na pánev, párkrát propíchnete, opečete z obou stran a za chvíli máte skvělou večeři z poctivého masa. Klobásky jsou i po opečení krásně šťavnaté. 

Salsiccia
Pak stačí nachystat pečivo, víno, možná ogrilovat zeleninu a je hotovo. Nevýhodou je, že vás výživový poradce asi moc nepochválí. Přece si ale nebudeme kazit ty naše malé radosti.

Zkuste to.


středa 2. října 2013

Rosa de los Vientos a fotka v záhlaví blogu



Naše letošní cestování po Argentině bylo dost o jídle a návštěvách vinařství. Co taky chcete dělat v zemi, která je jedna velká placka a samá pastvina. Ve vinařství Familia Schroeder jsme ochutnali nové šumivé víno Rosa de los Vientos – příjemný, jemný Pinot Noir růžové barvy. Veronika si ho zamilovala. Fotka v záhlaví je z kempu, kde jsme museli lahev vychladit v řece. 

Dobrou zprávou je, že tuhle dobrotu můžete koupit i v Česku. Nabízí ji například e-shop OpenWine.cz. A jak jsme sami otestovali, karton o šesti lahvích při oslavách narození dítěte zmizí docela rychle. Bublinky moc nepiju, ale tohle je prostě fajn.


Výlet do Trenčína. Římský nápis a pivovar Kaltenecker.

Nic nepotěší moravské srdce, jako když může vzít Slováky do Trenčína a ukázat jim nějakou tu pamětihodnost. Naše první zastávka byla v hotelu Elizabeth (dříve Tatra), kde můžete vidět legendární římský nápis, o kterém každý Slovák slyšel, ale málokterý ho viděl. 


Nápis zmiňuje vítězství II. římské legie nad Germány během Markomanských válek v roce 179 a zároveň připomíná existenci osady Laugaricio. Na vytesaném textu je asi nejzajímavější fakt, že je tu už více než 1800 let a široko daleko (v rámci celé střední Evropy) nic podobného nenajdete. 


„Na počesť víťazstva [alebo: Na víťazstvo/Víťazstvu) cisárov z vojska [alebo: a vojska/Vojsko], ktoré táborilo [alebo: ležalo/sídlilo/usadilo sa/rozprestrelo sa] v Laugariciu, 855 vojakov II. légie Marcus Valerius Maximianus, legát II. pomocnej légie dal vyhotoviť.“ Zdroj Wikipedia

Druhá zastávka pak byla v restauraci Papanica, což není žádná pamětihodnost, ale můžete si zde dát výborné speciály z malého slovenského pivovaru Kaltenecker. Zkusili jsme chilli pivo a černé Kaltenecker Brokat 13. Chilli pivo bylo docela fajn, ale je to spíš taková malinovka pro holky s pálivým dojezdem. Černé pivo bylo ovšem vynikající a překvapující tím, že není sladké. Je silné, cítit kouřem a hlavně báječně hořké. Rozhodně doporučuju.

Chilli pivo
Poslední zastávkou pak byl Trenčiansky hrad, ze kterého je úžasný výhled. Pokud se někdy podíváte do Trenčína a zkusíte „naši“ trasu, určitě doporučuji změnit pořadí. Po těch pivech se na hrad opravdu špatně leze. Lepší bude omrknout nápis, vylézt na hrad, projít město a zakončit to u speciálů.