středa 19. února 2014

Výlet do maďarských lázní a za dobrotami

Každý rok vyrážíme v zimě s přáteli do Budapešti prohřát kosti a lehce naládovat žaludky. S Veronikou jsme se tentokrát rozhodli jet z Prahy nočním vlakem. Říkali jsme si, že se prospíme v lůžkovém voze a neztratíme jeden den cestováním. Taková jízda má sice do romantiky Orient Expresu daleko, ale celkově to byla příjemná zkušenost. Až na dělení vlaku v Břeclavi, kdy rozsvítili světla ve všech vagónech – včetně našeho lůžkového. Bylo to kolem čtvrté hodiny ráno.




V Budapešti jsme našli ubytování téměř v centru přes portál Airbnb.com, a to za velmi příjemné cca 4 tisíce za třípokojový byt pro šest osob na celý víkend. Mimochodem – slečna „ubytovatelka“ měla velmi netradiční maďarské příjmení Rubesch. Říkala, že jsou v Maďarsku snad jediní. Nedivím se.

Páteční odpoledne jsme příjemně proflákali v Széchenyiho lázních, ve kterých se za poslední roky nic nezměnilo. Až na ceny služeb, hlavně masáží a občerstvení. Chápu, mají krizi, ale pivem za 50 Kč to Maďaři asi nezachrání. Cena vstupu je ovšem stále velmi férová.

V sobotu jsme vyrazili na trestnou výpravu do známé tržnice v centru, kde jsme nakoupili klobásky všech tvarů, druhů a vůní. Plus trochu tokajského a pálenky. Osobně jsem jich nabral asi tak tři kila a „utratil“ asi jako za jednu maličkou klobásku v českých delikatesách. Jednu chvíli jsem přemýšlel, že budu klobásky do Česka vozit. Výtečná je například jelení klobáska s paprikou od firmy Balatoni József. Doporučuji v tržnici vyhledat a nakoupit!




Z tržnice jsme zamířili do restaurace Fatal Éterem, kterou jsme již při minulé návštěvě přejmenovali na „Fatal Error“. Nikoli ovšem kvůli kvalitě, ale porcím, kterých by se zaleklo i tatarské vojsko. Místní „pálinka“ před jídlem sice pomohla, ale i tak většině z nás část jídla zůstala na talíři. Pokud si rádi „dopřejete“, rozhodně do Fatalu zajděte.



Z restaurace jsme se odkutáleli do starobylých tureckých lázní Rudas. Oproti Széchenyiho lázním je to mírný kulturní šok. Zkrátka první polovina 16. versus začátek 20. století. Nicméně povalování v lázních, přebíhání mezi bazénky s teplotou od 28 do 42 stupňů Celsia bylo skvělé.





Pokud si chcete užít prodloužený víkend, Budapešť bude vždy dobrá volba za rozumnou cenu. 

Zde je několik tipů na závěr:

Tip 1: Berte si raději žluté taxíky. Je u nich větší šance, že vás neoberou. Cenu doporučuji brát podle taxametru, a ne odhadu, domluvy s taxikářem.

Tip 2: Zajděte se podívat na břeh řeky před maďarský parlament, kde je netradiční památník – boty a botičky na břehu řeky. Je to vzpomínka na lidi, kteří zde byli za druhé války popraveni a hozeni do řeky.

Tip 3: Projeďte se linkou metra čísla 1, která jede právě k Széchenyiho lázním. Přijde vám, že je to linka tramvaje zakopaná několik metrů pod zemí. Linka je zapsána na seznamu UNESCO, je nejstarší v Evropě a druhá nejstarší na světě.

Tip 4: Navštivte jakoukoli maďarskou cukrárnu nebo kavárnu a vyzkoušejte výtečné dezerty. Minulý rok jsme byli spokojeni v Royal Café.

Tip 5: Zajděte do lázní a na trhy, o kterých píšu výše. 



čtvrtek 6. února 2014

Zimní procházka Kašperskou vrchovinou

Najít v Česku wellness hotel s dobrým hodnocením je docela dřina. Několik dní jsem hledal hotel, kde bychom mohli přes prodloužený víkend „zevlovat“, jít na nějakou pořádnou procházku a ještě si dopřát třeba masáž nebo večeři.

Po několika dnech hledání jsem se rozhodl pro Hotel Annín, který je kousek od Sušice. Na Booking.com měl docela důstojné reference a dá se tam dojet taxíkem. S námi je to totiž poměrně komplikované – nemáme auto, a na výlety tak musíme vyrážet autobusem, vlakem nebo stopem. Dojezd do cíle řešíme taxíkem nebo pěšky.



Hotel Annín se nachází kousek od řeky Otavy, v klidné části obce, vedle bývalých skláren. Pokoj byl fajn a bez nějakých problémů. Wellness je menší než jsme předpokládali, ale když se vyhnete „špičkám“, je sauna, bazén i vířivka v pohodě.

Restaurace hotelu patří k cenově dražším a bohužel je na ni člověk odkázán, protože ve vesnici nic jiného přes zimu nefunguje. A v létě to nebude slavnější. Jen pro představu – velký filet z candáta s přílohou byl myslím za 250 Kč. Na druhou stranu jídla byla výborná, poctivá a to si myslím, že patříme k náročnějším hostům. Za jedinou slabinu Hotelu Annín považuji personál restaurace. Číšníci podle mě na Šumavě trochu zvlčeli a chovali se jako u Pepy na dvoře. To už ale je taková česká klasika. I když Veronika to tak dramaticky neviděla.

Nicméně hotel můžeme na prodloužený víkend doporučit.

A jak může pár bez auta trávit víkend v zapadlém hotelu na Šumavě? V sobotu jsme se rozhodli, že dojdeme pěšky po žluté do Kašperských hor do profláknuté kavárny Nebespán. Slečna na recepci nám prozradila, že stačí ujít zhruba 5 km po žluté a budeme v Kašperských horách.



Nebylo to samozřejmě tak jednoduché. Vždycky mám pocit, že většina místních (obecně) vůbec netuší, jak jsou která místa od sebe daleko, protože ty trasy nikdy pešky nešli. Nicméně žlutá stezka vede krásnou krajinou Kašperské vrchoviny, kolem často opuštěných samot, chalup a zemědělských stavení. Na cestě k hradu Kašperk jsme nepotkali žádného člověka. Jen několik koní, psů a pravděpodobně losů v ohradě.



Od hradu Kašperk, kde už bohužel několik lidí bylo, jsme šli do Kašperských hor a již zmiňované kavárny Nebespán. Tam jsme se báječně nacpali a začali plánovat odjezd. Podle rady slečny z recepce jsme z Kašperek chtěli jet autobusem nebo taxíkem, což se ovšem ukázalo jako neřešitelný problém, protože ani jedna možnost nebyla možná. Autobus jel až za 3 hodiny a taxík v tomto místě nemají. Po jednom marném pokusu o stopování jsme se rozhodli jít do Annína pešky. Díky mapám od Seznamu jsme věděli kudy a taky bohužel i vzdálenost – dalších 7 km. Problém byl v tom, že jsme se museli včas vrátit, abychom stihli domluvené masáže.



Naštěstí z Kašperských hor vede pěkná turistická stezka po stráních do údolí řeky Otavy, následně jsme se vydali po červené kolem řeky a na závěr se vyplazili na Mouřenec. Po prohlídce místního hřbitova a kostnice jsme konečně slezli do hotelu. Domluvenou masáž a dobrou večeři s vínem jsme si zcela jistě zasloužili.  

Pokud chcete na víkend vypadnout z města, trochu si vyvětrat hlavu a odpočinout si, můžeme tuto část Šumavy jen doporučit.

Tip 1: Dejte si okruh po žluté s přestupem na červenou jako my. 

Tip 2: Zajděte do skláren, kde je malá brusičská dílna. Koupili jsme zde krásné sklo na koňak a slivovici. Navíc pomůžete místním řemeslníkům. Mimochodem – vlastní sklo zde tavili naposledy v roce 1947. Asi tušíte proč.

Tip 3: Dejte si annínského pstruha v aspiku. Na předkrm je to pořádná porce a chutná skvěle. Větším jedlíkům pak doporučuji krkovičku v trojobalu a plzničku.

Tip 4: Navštivte místní památku Kostel sv. Mořice nad Annínem z 12. století s barokní kostnicí, kde je uloženo asi 5 000 koster nejasného původu.

Tip 5: Nevěřte místním, že je něco kousek a nebo „je tam jen malý kopeček“. Buď to tam vůbec neznají, nebo mají lepší kondici než vy.