Po několika dnech hledání jsem se rozhodl pro Hotel Annín, který je kousek od Sušice. Na Booking.com měl docela důstojné reference a dá se tam dojet taxíkem. S námi je to totiž poměrně komplikované – nemáme auto, a na výlety tak musíme vyrážet autobusem, vlakem nebo stopem. Dojezd do cíle řešíme taxíkem nebo pěšky.
Hotel Annín se nachází kousek od řeky Otavy, v klidné části obce, vedle bývalých skláren. Pokoj byl fajn a bez nějakých problémů. Wellness je menší než jsme předpokládali, ale když se vyhnete „špičkám“, je sauna, bazén i vířivka v pohodě.
Restaurace hotelu patří k cenově dražším a bohužel je na ni člověk odkázán, protože ve vesnici nic jiného přes zimu nefunguje. A v létě to nebude slavnější. Jen pro představu – velký filet z candáta s přílohou byl myslím za 250 Kč. Na druhou stranu jídla byla výborná, poctivá a to si myslím, že patříme k náročnějším hostům. Za jedinou slabinu Hotelu Annín považuji personál restaurace. Číšníci podle mě na Šumavě trochu zvlčeli a chovali se jako u Pepy na dvoře. To už ale je taková česká klasika. I když Veronika to tak dramaticky neviděla.
Nicméně hotel můžeme na prodloužený víkend doporučit.
A jak může pár bez auta trávit víkend v zapadlém hotelu na Šumavě? V sobotu jsme se rozhodli, že dojdeme pěšky po žluté do Kašperských hor do profláknuté kavárny Nebespán. Slečna na recepci nám prozradila, že stačí ujít zhruba 5 km po žluté a budeme v Kašperských horách.
Nebylo to samozřejmě tak jednoduché. Vždycky mám pocit, že většina místních (obecně) vůbec netuší, jak jsou která místa od sebe daleko, protože ty trasy nikdy pešky nešli. Nicméně žlutá stezka vede krásnou krajinou Kašperské vrchoviny, kolem často opuštěných samot, chalup a zemědělských stavení. Na cestě k hradu Kašperk jsme nepotkali žádného člověka. Jen několik koní, psů a pravděpodobně losů v ohradě.
Od hradu Kašperk, kde už bohužel několik lidí bylo, jsme šli do Kašperských hor a již zmiňované kavárny Nebespán. Tam jsme se báječně nacpali a začali plánovat odjezd. Podle rady slečny z recepce jsme z Kašperek chtěli jet autobusem nebo taxíkem, což se ovšem ukázalo jako neřešitelný problém, protože ani jedna možnost nebyla možná. Autobus jel až za 3 hodiny a taxík v tomto místě nemají. Po jednom marném pokusu o stopování jsme se rozhodli jít do Annína pešky. Díky mapám od Seznamu jsme věděli kudy a taky bohužel i vzdálenost – dalších 7 km. Problém byl v tom, že jsme se museli včas vrátit, abychom stihli domluvené masáže.
Pokud chcete na víkend vypadnout z města, trochu si vyvětrat hlavu a odpočinout si, můžeme tuto část Šumavy jen doporučit.
Tip 1: Dejte si okruh po žluté s přestupem na červenou jako my.
Tip 2: Zajděte do skláren, kde je malá brusičská dílna. Koupili jsme zde krásné sklo na koňak a slivovici. Navíc pomůžete místním řemeslníkům. Mimochodem – vlastní sklo zde tavili naposledy v roce 1947. Asi tušíte proč.
Tip 3: Dejte si annínského pstruha v aspiku. Na předkrm je to pořádná porce a chutná skvěle. Větším jedlíkům pak doporučuji krkovičku v trojobalu a plzničku.
Tip 4: Navštivte místní památku Kostel sv. Mořice nad Annínem z 12. století s barokní kostnicí, kde je uloženo asi 5 000 koster nejasného původu.
Tip 5: Nevěřte místním, že je něco kousek a nebo „je tam jen malý kopeček“. Buď to tam vůbec neznají, nebo mají lepší kondici než vy.
Žádné komentáře:
Okomentovat